Zdá se to až neuvěřitelné, ale letošní festival Slunce svítí všem se konal opravdu již po páté! Od roku 1998 se u nás v Centru každé dva roky setkávají umělci s mentálním postižením z různých sociálních zařízení z celé republiky a Slovenska. Všichni organizátoři z Centra, ZŠ speciální, SPMP a Domu dětí a mládeže Na Výstavišti se na tento jubilejní ročník moc těšili. Od jara připravovali pro účastníky vše potřebné, ubytování, stravování, zábavu a zázemí pro jejich vystoupení. Za zdárným průběhem celé přehlídky stála obětavost a mravenčí práce těchto lidí a patří jim za to dík. 22.11.06 jsme přivítali 220 lidiček, kteří po tři dny v divadle v Mladé Boleslavi a Mnichovo Hradiště předvedli před vyprodaným hledištěm, co vše se dokázali naučit. Viděli jsme představení různých žánrů, ať už byla taneční, hudební, či dramatická nebo pohybová, vždy jsme žasli nad jejich originálním provedením. K neopakovatelné atmosféře přispěli i diváci, kteří hodnotili výkony umělců nejen bouřlivým potleskem, ale měli za úkol vybrat to nejlepší do programu slavnostního čtvrtečního galavečera. Festival nebyl pro účinkující jenom samá práce, ale spousta zábavy. Tančilo se v kulturním domě, jedlo, pilo a hodovalo v Klášterském pivovaru a všude bylo veselo! Celá přehlídka se stala nejen jakýmsi mostem k tzv. zdraví, ale především místem, kde potkáte mnoho dobrých přátel a kamarádů.

Ať žije festival 2008!

A co na to umělci…?

Jako jeden z účinkujících souborů se s vámi chceme podělit o zážitky z prken, která znamenají svět. Vystoupili jsme celkem třikrát. Ve čtvrtek dopoledne pro školy v divadle v Mladé Boleslavi a hned ten samý den,na tom stejném místě pro rodiče a naše přátele. Poslední den jsme jeli do Mnichova Hradiště,kde jsme se s diváky rozloučili. V divadelním sále seděli žáci ZŠ a lidé z domova důchodců. Děkovně tleskali. S průběhem festivalu jsme byli moc spokojeni.Od milého uvítání,přes hezkou atmosféru na diskotéce,dobře zorganizovaným časem jak při vystoupeních tak i když se zrovna nehrálo. Naše taneční výprava byla ubytována v hotelu na zimním stadionu. Tam jsme odpočívali, jedli, prospali jsme tam dvě noci. Sny byly plné koček. Na jednotlivá představení jsme chodili většinou pěšky, ale mohli jsme využít i svezení se autem. Nejkrásnější atmosféra pro nás tanečníky byla na galavečeru v boleslavském divadle. Potlesk, úsměvy rodičů a přátel byly k nezaplacení. V tu chvíli jsme zapomněli na měsíce příprav, na momenty, kdy se nám vůbec, ale vůbec nechtělo nacvičovat. To, že se nám to povedlo, to, že jsme udělali radost druhým, smazalo všechny předešlé nezdary. Jen nás mrzí,že jsme neměli příležitost podívat se a podpořit vystoupení ostatních.

Co se nám ještě líbilo:

Mirek Kamenický: „Líbilo se mi disko. Také vystoupení v Mnichově Hradišti,protože bylo hezké divadlo. Trému při vystoupení jsem neměl. Byl jsem rád,že lidé tleskají.“

Martina Havlová: „Líbilo se mi vystoupení Hrnečku vař, ostatní jsme neviděli, to mě mrzí.Trému při tanci jsem trochu měla.“

Vašek Zahrádka: „Líbily se mi kočky, naše vystoupení a Berušky, tam jsem také vystupoval. Trému jsem neměl,zvládnul jsem to.“

Vláďa Srb: „Líbilo se mi jak tancujeme kočky. Byl jsem rád, že se na vystoupení přišel podívat taťka s dědečkem. Také se mi líbilo,že tam byla spoustu jídla. Mňam. A disko.“

Děkujeme všem, kteří jste nás přišli podpořit. Věřte, že každé usmání, každé zatleskání je tam na jevišti pro účinkující velkou odměnou. Zdraví vás ti, co se v kočičích maskách rozhodli vás potěšit.

Mňau.

.