Rafťáci

Konečně nastalo mnohými očekávané úterý 12. června. Den, na který byly v Centru83 naplánovány RAFTY. I když se počasí z pondělka na úterý takříkajíc „zlomilo“ a ráno nás místo dosavadních veder přivítalo – a nebojím se to napsat – chladné a sychravé ráno, my jsme ze zahrady Centra 83 rozhodně zlomení neodjížděli. Směrem na Malou Skálu vyrážely dva devítimístné transity a jedna fabie. Dohromady se „na vodu“ vypravilo 15 klientů za doprovodu 6 asistentů.

Lehce před devátou hodinou jsme dorazili na ubytovnu na Malé Skále, rychle jsme se ubytovali a ještě před vyplutím jsme si stihli převézt oba transity do cílové stanice našeho splouvání Jizery. A po deváté hodině jsme už všichni stáli na břehu Jizery a naloďovali se do tří raftů, každý o posádce pěti klientů a dvou asistentů. Nejspíš i díky tomu, že krátce před naším výletem pršelo, bylo v Jizeře vody – dle svědectví zkušených námořnic z našeho týmu – víc než vloni a až na výjimky (že Ivano a Richarde) jsme se nikde déle nezasekávali a nemuseli jsme z raftů vystupovat nebo rafty dokonce potupně tahat.

Raftu s Ivanou a Richardem nestačilo sjet první  – a na naší cestě i poslední – šlajsnu klasickým, osvědčeným způsobem, totiž popředu, ale potřebovali hned na začátku prokázat svou výjimečnost a šlajsnu sjeli pozadu. Nevím, kdo z posádky rozhodl o této exhibici, zda někdo z klientů, nebo zda to byl befel takříkajíc shora, každopádně i tak proplutí zvládli bez potopení. Nicméně dole posléze „mírně“ zadrhávali a poskytli zbývajícím raftům znatelný náskok, který však srdnatě doháněli a přestože celá plavba do Dolánek rozhodně nebyla (?) brána jako závod, skončili na krásném druhém místě.

Po tom, co jsme dorazili z raftů zpět na ubytovnu, jsme si dali menší relax a nakonec jsme se domluvili a v drtivé většině také vyrazili na tůru směrem k Panteonu a na blízkou vyhlídku. To už bylo počasí zpět v letních teplotách z předchozích dnů. Z vyhlídky jsme měli krásný výhled jak na širé okolí, tak i na jez a na onu šlajsnu, kterou jsme dopoledne sjížděli. Je pravda, že někteří turisté jak z řad klientů, tak z řad zaměstnanců, museli bojovat se svým strachem z výšek. Po tom, co jsme se pokochali výhledem z výšky na celé údolí, jsme si vyšlápli ještě zbývající část kopce a prohlédli jsme si Panteon a zbytky hradu Vranov. A komu nestačil k utahání ani tento výlet, mohl se zúčastnit „předohňové a předvuřtové“ přehazované. No, a když už se blížily večerní hodiny, zasedli jsme kolem táboráku, opekli si slíbené vuřty, vytáhli kytaru, trochu zabrnkali, zazpívali a poklábosili … Ten, kdo se nechtěl přidat ke kytaře a volil modernější hudební doprovod večera, vytvořil skupinku poslouchající na mobilu současné hudební pecky. Někdo – jak se říká – odpadl dřív, někdo to táhnul až do noci za plápolání plamínků ohně a svědomitého a zároveň promyšleně proplánovaného přikládání Ivany.

Druhý den ráno jsme po probuzení zjistili, že počasí je zpět v deštivých „kolejích“ předchozího rána. Nicméně i tak jsme se po snídani – vyšperkované domácím perníkem bez marmelády od Lenky – vypravili k plovárně pro koloběžky. Čekala nás totiž známá koloběžkojízda podél Jizery až do Dolánek.  Ač trochu mokrý, užil jsem si koloběžky náramně a věřím, že jsem nebyl sám. Déšť totiž přináší úplně jinou atmosféru celému výletu. Cestou jsme se mohli pokochat kromě krajiny a rozvířené Jizery nejprve stádem ovcí a posléze také stádem krav, které se páslo na louce pod bouřkově vyhlížejícím nebem a majestátnými stožáry elektrického vedení. Prapodivný to obraz symbiózy přírody a techniky.

Když jsme v Dolánkách odevzdali koloběžky, ještě chvíli jsme poseděli u místního kiosku a pak jsme se šli ohřát a zkrátit si čekání na vlak do místního Domu přírody. Cestou zpátky na plovárnu nás doprovázelo mrholení a sílící chuť na oběd. A když jsme konečně dohodovali – k obědu byla klasika, řízek s bramborem a okurkovým salátem – nastal čas dát sbohem naší dočasné domovině a vyrazit zpět směrem k Mladé Boleslavi. Cestou domů jsme udělali poslední zastávku na našem rafťáckém výletování a stavili jsme se v Turnovské cukrárně. Potom už následovala jen klidná cesta na parkoviště zahrady Centra 83 a rozchod domů.

Během výletování se nikomu žádná vážnější újma nestal – alespoň o ní nevíme. Ty dva dny u vody jsme měli nabité zážitky a pohybem a věřím, že celá akce proběhla k obecné i individuální spokojenosti. A kdo ví, za rok třeba zase u Jizery na viděnou.

David H.

NOVINKY, STŘÍPKYPermalink

Comments are closed.