Poznávací pobyt Trojzemí

Naše pětidenní cesta poznávání  – TROJZEMÍ – BESKYDY 

V řadě Poznávacích zájezdů SPMP jsme od roku 2003 zdolávali Evropu křížem krážem. Letos poprvé jsme se rozhodli nejezdit daleko a navštívit pro nás dosud méně známá či neznámá místa v Čechách. Poněkud temnou historii nejvýchodnějšího místa ČR v tajemné oblasti beskydských hvozdů  vyvažuje atraktivita přírodního bohatství, které vydává naše země v Moravskoslezském kraji a kousek za hranicemi naší vlasti. Cílem našeho poznání tak byla ocelová Ostrava – Vítkovice, ruční papírna ve Velkých Losinách, ale i solný důl v polské Wieliczce.

Zájezd byl po zveřejnění bleskurychle obsazen známými cestovateli z řad skupiny rodičů a klientů Centra 83 a klientů z Milovic a Kurovodic. Autobus plný natěšených účastníků zamířil do Beskyd  s plánovanou zastávkou na Kralickém Sněžníku, kam jsme vyjeli lanovkou až ke Stezce v oblacích. Ocitli jsme se mezi nebem a zemí a vychutnali si krásné výhledy do kraje. Jeden alpinista z našeho týmu sám šlapal dolů po svých, ztratil boty, batoh a téměř i hlavu. Tak jsme prověřili rychlost horské služby v terénu a orientaci v trasách záchranářů do spádových měst. Nemocnice  Šumperk – urgentní příjem – byla neplánovaná zastávka a náš zraněný alpinista mohl po ošetření pokračovat v zájezdu s námi.  Do penzionu v Komorní Lhotce pozdě večer nakonec ale dorazil celý zájezd se všemi účastníky. Mimochodem v šumperské cukrárně pod náměstím mají výbornou zmrzlinu.

Druhý den jsme teprve zjistili, jak příjemné je prostředí našeho ubytování, s bazénem, který jsme ocenili zejména po návratu z pěšího výletu. Výstup na vrch Godula s pohanským obětištěm, původně plánovaný jako nenáročná polodenní procházka, se stal celodenním výletem kopcovitou beskydskou krajinou. Skupina zdatnějších chodců se vydala na rozhlednu Malá Prašivá. Občerstvovací stanice na obou místech byly v liduprázdné krajině lesních cest v provozu, takže třicítkové teploty jsme v pohodě zvládli.

V neděli jsme na tropické teplo vyzráli odjezdem na celodenní výlet do solných dolů Wieliczka u Krakowa. Užili jsme si kvalitní polské silnice, vstřícnou pozornost české překladatelky v solném dole a taky s překvapením zjistili, že ani dole v dole se moc neochladíme. V hloubce cca 200 m pod zemí  je, na rozdíl od přírodní jeskyně, teplo. Vlastní prohlídka dolu byla úchvatná, obdivovali jsme zejména uměleckou sochařskou výzdobu rozlehlých podzemních prostor, kde to dnes žije jinak než v dobách dolování kamenné soli. Denně se zde slouží mše a pořádají se tu také koncerty. Důl už není v provozu, dá se dojet výtahem tam i zpět a obávaných 400 schodů všichni zvládli, nikdo se nám neztratil a návštěvu můžeme všem doporučit.

V pondělí vedra pokračovala, ale z našeho plánu zdolat místo česko-polsko-slovenského TROJZEMÍ přes polskou stranu Jaworzinku jsme neslevili, jen jsme nejvýchodnější bod naší republiky Bukovec vyměnili za koupání v Žermanické přehradě. Večerní bouřku už jsme pozorovali z oken penzionu.  Vrcholným číslem rozmaru počasí byla neplánovaná větrná akrobacie trampolíny, která byla zakončena zraněním našeho řidiče. Naše oblíbená dopravní firma Martver nás nenechala na holičkách – ráno nastoupil za volant čerstvý nový řidič Karel 2., zatímco řidič Karel 1. odjel domů na operaci lokte. Program mohl pokračovat podle plánu.

V úterý nás čekal zlatý hřeb – černá Ostrava. Vítkovice – atraktivní industriální dílo původních železáren. Prohlídka vysokých pecí, výjezd na věž Bolt Tower a procházka expozicí technického pokroku Malého světa U6, to byly nezapomenutelné zážitky pro všechny. Večer jsme si ještě zahráli bowling a zazpívali si s Martinou valašské a ogarské písničky, ke kterým se přidali i domorodci.

Ve středu ráno jsme sbalili zavazadla, zametli za sebou stopy a vydali se z Komorní Lhotky na cestu.

Přímo do Mladé Boleslavi  jsme samozřejmě nejeli, čekala nás zastávka ve Velkých Losinách. V restauraci Losín jsme si dali pěkný společný oběd a při prohlídce zámku a výrobny ručního papíru  vyslechli téměř strašidelné a těžko uvěřitelné historky z temného období čarodějnických procesů na Jesenicku.

Teprve potom jsme vyrazili na cestu domů a cestou si oddechli, že všechno zlé z minula bylo pro tentokrát zažehnáno i na našem zájezdu a že vlastně jsou úžasná místa i v naší překrásné zemi.

Luďka a spol.

 

NOVINKYPermalink

Comments are closed.